Někdy je třeba potkat anděla, například v roli nejky (rozuměj nejlepší kámošky), aby mohla být duše vrácena na správnou cestu... Toto setkání je dočasné, ale hluboké a zásadní. V době, kdy jsme byli zavřeni doma a začali poznávat nová slova jako je covid, lockdown, korona, chytrá karanténa, v době, která je velmi intenzivní a ryze světská, vznikal po nocích i dnech prastarý, a přesto tak současný příběh o lásce a bolesti a současně o hlubokém přátelství a radosti přesahující tuhle dimenzi. Měla jsem ho všude. Věci se děly. Energie mísily. Rodila se nová knížka ????. Někteří se budou ptát, jak je možné, že přicházím s něčím tak kontroverzním, někteří mí nadšení příznivci budou zklamáni, obdivovatelé mnou mohou opovrhovat. Ale nemá každá mince dvě strany? Odpověď je prostá. Lidskou přirozeností je ještě stále dvojakost. Vždyť proč máme Boha a Ďábla? Proč dobro a zlo? Bojujeme s pokušením a často si nalháváme, jak jsme silní. Snažíme se na své cestě jít přímo za světlem, přitom se úzkostlivě bráníme nahlédnout do jakýchkoli černých koutů, které naši cestu provázejí. Lžeme si, lžeme ostatním, přetvařujeme se kvůli jiným, kvůli veřejnému mínění a svoje slabosti, malosti a strachy často nepřiznáváme ani sami sobě. A o tomhle jsem chtěla psát. Na pozadí vášnivé aféry jedné ženy a dvou mužů se rozvíjí příběh vášně, zrady, víry, naděje, ale hlavně lásky. Láska totiž nerespektuje žádný řád, společenské konvence ani hranice. Nedá se spoutat žádnými pravidly. Existuje, co je lidstvo lidstvem navzdory manželství, příbuzenským a pracovním vztahům, pohlaví nebo věku. Je často tajná a tajemná, hříšná a hřešící. Tím ale není větší nebo menší, horší nebo lepší. Toto zkrátka nejsou kritéria k jejímu hodnocení. Až její průběh, doba trvání, žal nebo úleva konce určí, jestli byla životní, příležitostná či směšná. Je jako mýtus nebo pohádka, která skrývá náš nejkrásnější svět. Víme, že je to pohádka, ale neobejdeme se bez ní. Její existenci nelze dokázat, musíme se jí oddat a vsadit na ni, i když riskujeme, že jde jenom o iluzi nebo omyl. Ale je to krásné riziko, možná jedno z mála, které bychom v životě neměli eliminovat. Nemáme nad ní absolutní moc. Toužíme po ní, rádi bychom ji ovládali, ale ona si většinou bezezbytku podmaňuje nás. Je často největší pravdou nebo naopak největším omylem. Je nesdělitelná, neuchopitelná a objektivně neměřitelná. Strohý, analytický rozum si s ní neví rady. Pokládá ji za iluzi nebo výmysl sloužící k obelhávání lidí, v lepším případě za čiré bláznovství. Pravá láska by nás ale nikdy neměla nutit ztratit sebe sama. Silné ženy to jistě vědí ????. Nikdy si nedovolí zapomenout, kým jsou a čemu věří. Ačkoliv musí přežít další bolestný rozchod, zůstanou vždy věrné samy sobě. Přesně taková je Simona i Andy. Ať se vám jejich příběh čte stejně dobře jako se mi psal.