V této knize Cole na příkladu vývoje počítačových operačních systémů vysvětluje, že církev potřebuje víc než jen nové programy, budovy nebo formy uctívání. Potřebuje celá přejít na nový operační systém. Původní církev roku 300 po Kristu převzala formu instituce a od té doby vězela v operačním systému 2.0. Už dávno jsme měli provést aktualizaci a posunout se na další stupeň. Církev 3.0 se také zabývá tím, jak zacházet s herezí, jak nakládat s penězi, co dělat s dětmi v církvi a co s rituály uctívání a „svátostmi“. I ti nejnadšenější zastánci a členové organických církví často přemýšlejí, jak takové záležitosti řešit v souladu s vírou. Organické církve vyžadují přesun od konceptu určovaného programy, duchovenstvem a institucemi ke konceptu, který je jednoduchý, osobní, založený na vztazích a který se šíří rychle a snadno jako virus. Místo abychom církev vnímali jako něco, co slouží samo sobě, stává se církev lidmi, kteří slouží Bohu, sobě navzájem a světu plnému bolesti. Církev už není událostí, které se máme účastnit, nýbrž rodinou, jejíž jsme součástí. Církev není program jak zasáhnout svět, církev jsou lidé, kteří přinášejí Boha světu.