Byla to nejlepší armáda, jakou jsme v moderních dějinách měli. Českoslovenští legionáři v Rusku. Tři pěší divize, jedna jezdecká brigáda, vojáci ztracení v zemi zmítané občanskou válkou. Zbyla jim nakonec jediná možnost, jak se vrátit domů – ovládnout se zbraní v ruce Transsibiřskou magistrálu, nejdelší železnici světa, stáhnout se po ní na Dálný východ a čekat na lodě plující do Evropy. Dokázali to přes věčné útoky rudých i přes boje planoucí skoro všude.

To bylo v letech 1918-1920. A nyní se po stopách legií vydal zkušený reportér Jan Rychetský. Putoval od ukrajinského Zborova, místa prvního z velkých legionářských vítězství, přes Bachmač, Volhu a Jekatěrinburg do Asie až k bajkalskému jezeru, kde naši s úspěchem svedli „námořní“ bitvu. A potom dál přes Chabarovsk až do cíle ve Vladivostoku. Jel vlakem, stopem i autobusem, pochodoval pěšky a občas přespal ve stanu.

Poznával dnešní Rusko, jednou skončil za katrem na policii a jindy na něho vytáhli nůž, potkával dobré lidi, stejně jako ty všelijaké. Všude ho zajímalo, co vlastně Rusové vědí o naší legionářské epopeji a jak dneska vnímají naše předky, kteří tu před sto lety zasáhli do dějin. Slyšel, jak o nich místní mluví jako o Běločeších a jak je někteří berou za vrahounskou soldatesku, zatímco jiní o nich hovoří s uznáním, ba dokonce s úctou. A další už o nich nevědí skoro nic...
Výsledkem je cestopis s historickým puncem, kniha, která je ve vztahu k dnešku i k minulosti živá tak, že to až fascinuje, a nechybí jí ani humor, napětí a ponor do duše Putinovy Rusi.