Napínavé a téměř neuvěřitelné zážitky vylíčené v této knize ukazují, s jakými poměry se ve 20. století setkali misionáři v močálové oblasti Britské Guayany, Venezuely a Brazílie. Prvním misionářem na tomto území byl misionář Davis, který zemřel v roce 1911 krátce poté, co navázal styky s indiány. Teprve v roce 1927 mohlo dílo, které započal, pokračovat, když na ně navázali misionář Cott s manželkou. Jejich motivací nebyla touha po dobrodružství, nýbrž láska k domorodcům. Každého upřímně věřícího indiána považovali za klenot, který s Boží pomocí a z jeho velké milosti nalezli v zeleném pekle. Obrovským zadostiučiněním pro ně pak byla vděčnost a oddanost domorodců, kteří přijali poselství o záchraně v Ježíši Kristu. Kniha nepopisuje jen misionářský zápal manželů Cottových, ale také to, jak se tito mladí lidé připravovali na svou misijní službu a jak se jejich cesty setkaly. Možná že se vám bude tajit dech, až budete číst o příhodách, které zažili, o obětavosti, s jakou se byli ochotni vzdát vymožeností běžného světa, a o nezlomnosti, se kterou se snažili přinést evangelium co největšímu počtu místních lidí. Ještě více šokující však pro vás může být zjištění, jak samotný Bůh před mnoha lety připravil domorodce na příchod misionářů. Manželé Cottovi důvěřovali Božímu vedení a snažili se využít každou příležitost, kterou jim Pán Bůh poskytl. Touha sloužit druhým je neopustila ani po vynuceném návratu do vlasti. Dodnes jsou příkladem odvahy, vytrvalosti a věrnosti a jejich zážitky vykouzlí na tvářích čtenářů někdy úsměv, jindy dojetí, ale určitě také obdiv k Bohu, který je vedl, chránil a dodával jim sílu i trpělivost.