Ronald Reagan byl vnímán v nejlepším případě jako milý hlupáček, geniální herec, který prostě přežvýká jakákoli hesla, jež před něj položí jeho páni, kteří ho vodí jako loutku. V Reaganově válce Peter Schweizer Reagana rehabilituje jako prezidenta a státníka – odhaluje jeho zásadní roli při utváření pevného a výbojného ústředního antikomunistického principu americké politiky, jež nahradila desítky let smířlivosti předchozích amerických prezidentů.
Reaganova válka je příběhem osobní a politické cesty Ronalda Reagana jako antikomunisty: začíná jeho působením v Hollywoodu, kde vedl odpor filmového průmyslu proti komunistickým pokusům převzít hollywoodské odbory. Boj proti komunismu se stal Reaganovou posedlostí a změnil celé směřování jeho života. Schweizer zaznamenává Reaganovu antikomunistickou křížovou výpravu z funkce guvernéra Kalifornie do Bílého domu. Na své cestě se Reagan posunul od původního postoje „zadržování“ k obhajobě frontálního střetnutí. Na sklonku šedesátých let už vyzýval k přemožení Sovětského svazu a ke stržení berlínské zdi. Cílem americké politiky, říkal mnohokrát, nemá být zadržování, ale „vítězství“.
Reaganova kritika Nixonovy politiky détente spolu s jeho dřívější činností v Hollywoodu přiměla Moskvu, aby tohoto politika na vzestupu bedlivě pozorovala. V době, kdy se Reagan stal prezidentem, dospěli sovětští představitelé k závěru, že představuje skutečnou hrozbu jejich zájmům. Měli pravdu. Měli pravdu do té míry, že to vypadá, že ho jeho nepřátelé znali lépe než my.