Autorka (*1935) studovala v padesátých letech na FAMU. V roce 1961 emigrovala do USA. Posledních dvacet pět let učila scenáristiku na Columbijské univerzitě. V devadesátých letech napsala scénář k filmu Zapomenuté světlo, který měl premiéru v roce 1996. Její další projekt byl scénář Mandlová, pro který ale nenalezla producenta. Po deseti letech se k tomuto tématu vrátila a napsala hru Adina pro Divadlo na Vinohradech. Hra měla premiéru v listopadu 2007 ke stému výročí divadla. Na otázku, proč si jako téma hry zvolila život Adiny Mandlové autorka odpověděla:"Někdy v osmdesátých letech jsem si přečetla autobiografii Lídy Baarové, jak ji vyprávěla Josefu Škvoreckému. Když jsem přišla k popisu její návštěvy u Hitlera, kdy se na ni podívá svýma uhrančivýma očima a řekne: Máte rozkošný klobouček, měla jsem v tom okamžiku visi absurdního muzikálu: uprostřed Evropy řítící se do války vidíme pas de deux upejpavé krasavice a vraha. Tehdy jsem žila v emigraci a naděje, že bych to kdy mohla realizovat, byla vzdálená. V roce 90 jsem dostala Fulbrightovo stipendium pro filmové studie v Praze. Jeden z projektů byl podívat se na staré české filmy. Provázely mě při tom podivné pocity: jako bych se dívala do ztraceného světa. Co se stalo s těmi lidmi, hrajícími v těch vzdálených, neskutečných filmech, co se stalo s námi? Místo Lídy Baarové a jejího rozkošného kloboučku mě víc zaujala Adina Mandlová. Tón její autobiografie mi byl daleko bližží. Nakolik jsme všichni zapleteni do historie, jak daleko je bezpečné kolaborovat a kdy se překročí čára, tomu jsem rozuměla, protože jsem dospívala po válce v padesátých letech, kdy šlo o krk - tedy nešlo, když si člověk dal pozor. Jenže Adina si nikdy v ničem pozor nedala. A to mě fascinovalo. Její krása, její šarm, které jí dávaly moc nad lidmi, se často obrátily proti ní samé. Odvahu měla, dravou inteligenci měla, ale ani to jí později nepomohlo najít řešení pro život rozpůlený emigrací."