Takovou soukromou K2 je pro českobudějovického autora a milovníka přírody Jiřího Bártu nesporně Knížecí stolec, což je hora díky dlouhé době nepřístupnosti poněkud obestřená tajemnem. Snad právě fakt, jak málo se o této lokalitě spadající do boletického vojenského prostoru ví, byl důvodem, proč se Jiří Bárta rozhodl věnovat jí celou knihu s názvem Knížecí stolec, tajuplná hora. Získávání věrohodných podkladů pro tuto publikaci bylo pochopitelně hodně náročné už proto, že poměrně dlouhou dobu byl Knížecí stolec vyloučen nejen ze seznamu turistických cílů, ale i z míst dostupných běžné veřejnosti. Poslední turistický průvodce, který popisuje cestu na vrchol hory, byl vydán nakladatelstvím Práce a pochází z roku 1948. A teprve na podzim loňského roku byla modrou turistickou značkou vyznačena cesta od bývalé hájovny, dnešního rekreačního zařízení Uhlíkov nedaleko obce Záhvozdí, až na Knížecí stolec. Ta zhruba kopíruje někdejší stezku popisovanou Řivnáčovým průvodcem po Šumavě z roku 1883. O to komplikovanější bylo hledání pramenů, ze kterých by se daly čerpat informace o minulosti, ale i současnosti této krajiny. Neopominutelným zdrojem se pro autora staly samozřejmě archivy, zejména pak archiv schwarzenberský, ale i osobní kontakty s pamětníky. Za některými z nich se musel vypravit až za hranice do Německa, kam byli poválce odsunuti. V knize se tudíž objeví rovněž dobové, nikdy předtím nezveřejněné fotografie, které budou pro vnímavého čtenáře nepochybně přitažlivým bonbónkem. Nemalou pomoc při sestavování publikace však představovala i vstřícnost zaměstnanců Vojenských lesů, které jsou dnes správcem tohoto prostoru. Prostor, který si Bárta vytýčil pro zmapování ve své knize, má zhruba plochu deset krát šest kilometrů a rozkládá se kolem Knížecího stolce mezi Želnavou, Záhvozdím, Arnoštovem a Blanicí. „Já jsem tyto končiny znal už i předtím. Byl jsem tam jako voják základní služby, ale tohle místo mne lákalo i později. Vzhledem k tomu, že to byl vojenský prostor a cílová plocha pro cvičné střelby, bylo takřka vyloučené se tam dostat normální cestou. Určité uvolnění nastalo pak po roce 1989, takže se stalo cílem mých lyžařských a turistických výprav. Lákala mne především divoká příroda s hlubokými lesy téměř pralesního typu a snad trochu i to tajemno, které díky dlouholeté nepřístupnosti dalo vznik řadě dohadů a legend,“ přiznává autor. Tvrdilo se například, že někde pod Knížecím stolcem je ukrytá jantarová komnata, nacistické dokumenty či nacisty nashromážděné poklady. Kniha provede čtenáře historií i nedávnou minulostí, ale všímá si také dramatických osudů rodin, jejichž život byl spjatý s touto krajinou. Dozvíte se výsledky pátrání autora po vzniku názvu Knížecí stolec, o drobných sakrálních stavbách v blízkém okolí, o těžbě a plavení dřeva pro okolní sklárny a tamních nevšedních železničních tratích, o nápisech vytesaných na kamenech nebo o polomech, které postihovaly horu už v předchozích stoletích. Poslední z nich - Kyril sice nadělal velké škody, ale paradoxně odkryl na krumlovské straně vskutku nádherný výhled na Šumavu. Zastavíte se u Adolfsteinu knížete Adolfa, u Judeichova kamane a dohady vyvolávající Johnstrasse, u skalního útvaru s hrůzným názvem Umrlčí hlava, na Liščí louce či u Medvědího domku. Na okružní cestě se můžete zastavit u pomníčku věnovanému těm kteří odstraňovali následky uragánu Kyril, ale i předchozích polomových katastrof nebo u obnovované rozhledny. Zaujme vás nesporně i líčení zabývající se zaniklými obcemi jako Zlatá, Květná, Zadní a Přední Bor, jejichž obyvatelé byli většinou německé národnosti, nebo lokalitou Michal s ruinami kaple. A určitě nepřeskočíte ani stránky s popisy tamější flóry nebo nevšedních stromů jako třeba Popsaná jedlička s dávnými nápisy v kůře či jedna ze tří největších lip. „Myslím, že jedním z největších trumfů nové knížky jsou fotografie v ní zveřejněné, zejména pak ty staré dokumentární snímky, které se tak prvně dostanou na veřejnost,“ dodává Jiří Bárta k publikaci, která se nepochybně stane stejným bestsellerem jako nedávno Bártova knížka o Kleti.