„Tak mnohý zná rozličné krajiny a nepovšimnul si dosud krás domácích.“ Pravděpodobně každý z nás již slyšel nebo vyslovil obdobnou větu, o jejíž pravdivosti se velmi často přesvědčujeme. Co nás však překvapí je to, že citovaná slova byla napsána již před více než sto dvaceti lety v předmluvě k předkládanému Řivnáčovu průvodci po království Českém, který je nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách. V seznamu dosud téměř neobjevených míst tehdy figurovaly i Krkonoše, Šumava a České středohoří. Zato k oblíbeným turistickým oblastem, zahrnujícím „celodenní výlety z Prahy“, patřila například Chuchle, Prosek a Divoká Šárka. Na Milešovku bylo možno vystoupit pěšky nebo se svézt na hřbetě osla. Stále se ještě cestovalo poštovními dostavníky, ale moderní cestovatel měl již k dispozici značně rozvětvenou síť železnic.K reedici Řivnáčova Průvodce po království Českém jsme se rozhodli poté, co jsme s více než stoletou knihou porovnali vlastní řadu již vytištěných i právě připravovaných průvodců. Neobyčejně podnětná konfrontace minulosti a přítomnosti přinesla mnoho zajímavých poznatků. Řivnáčova kniha navíc, často kouzlem nechtěného, zprostředkovala i turistickou (a životní vůbec) atmosféru doby, kdy hrdost ze stavby Národního divadla ještě živě plápolala v srdcích všech Čechů, ale kdy se Železné Rudě ani v českém prostředí neříkalo jinak než Eisenstein a kdy k půvabným, v průvodci uváděným krojům obyvatel království Českého patřily i kroje německé.Přijali jsme rovněž Řivnáčovu ideu průvodce, jehož výklad je úzce spjat se směry železničních tratí. I když v současnosti železnice není, tak jako tomu bylo před sto lety, dopravním prostředkem nejmodernějším, stává se bezesporu jedním z prostředkůnejekologičtějších. Navíc romantika cestování po železnici do dnešních dnů přetrvala a získává si dokonce stále více příznivců.V edici Nostalgie již vyšlo: Řivnáčův průvodce po Praze, Řivnáčův průvodce po Šumavě, Turistika, Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.