Kniha vypráví 32 pověstí z kraje pod Přimdou. Z kraje, kde celých pět set let žili Přimdští Chodové. Chodské pověsti jsou osobité atmosférou a zejména tím, že převážná většina z nich vypráví příběhy obyčejných lidí. Samozřejmě, že i na Chodsku mají svá strašidla, ale málokdo se jich bojí. Chodové se přátelí s vodníkem i s ohnivým mužem a jejich čert je spravedlivý a uznalý. Ani víly a rusalky se před Chody neskrývají a naopak se jejich setkání mnohdy mění v náklonnost a lásku. Zdejší pohádkové bytosti jsou zkrátka více bodrým sousedem, než obávaným strašidlem. Zato o potrestané panstvo není v chodských pověstech nouze. Není divu, neboť právě zla si Chodové užili vrchovatě. Nejen od zemských škůdců, ale zejména od své vlastní vrchnosti. A právě proto voní chodské pověsti dvojnásob. Prostou lidovou moudrostí a nejryzejší člověčinou. Nejsou jen bájemi a mýty, ale také odkazem. A co nám v nich Chodové odkázali? Hrdost, odvahu, čest i smysl pro právo a spravedlnost. Vše podtrženo životní moudrostí a smyslem pro nadsázku a humor. To opravdu není málo.