Společná kniha čtyřiceti osmi autorů je součástí projektu Literáti na trati. Vzhledem k jejich narůstajícímu počtu byla letos poezie vydána jako samostatný svazek. Staničník je tajemné slovo s vůní dálek. Definice Návěstního předpisu říká, že staničník je nepřenosné návěstidlo, které návěstí kilometrickou polohu místa na trati. Pro železničáře je to tedy návěstidlo, a dlužno říci, že jedno z nejstarších a nejrozšířenějších. Již v dobách parního provozu lemovaly kamenné staničníky traťové úseky celého světa. Mnohé z nich přežily století a zdobí železniční tratě i ve dnešní době. Potkat je můžete na lokálkách, ale i na koridorech, kde doplňují novější „kolegy“ - staničníky, tvořené obdélníkovou deskou z odrazového materiálu. Ty už neoznačují pouze kilometrickou polohu místa na trati, ale ve žluté variantě upozorní strojvedoucího, že se blíží přejezd se světelným zabezpečovacím zařízením nebo dvěma oranžovými pruhy na to, že se vlak nachází v úseku, ve kterém musí být použito překlenutí záchranné brzdy, pokud je souprava tímto zařízením vybavena. Prostě ani dnes neztrácejí na svém významu. Spíše naopak... Za ta léta, co věrně slouží, zažily staničníky mnoho poetických příběhů. Kdyby je uměly vyprávět, bylo by to jistě na několik knih. A tato mezi ně po právu náleží. Obsahuje 200 stránek poezie odpočítávané hektometry staničních i traťových kolejí. Poezie vonící dálkami cest a cestování. A věřte, že to zdaleka není všechno. Tato není zdaleka poslední, protože pramen železničních příběhů je nevyčerpatelný. Každý den přináší nové, na které se můžeme těšit zase příště.