Dílo Milana Kocha (1948-1974) je jednou z nejvýraznějších českých aluzí na tvorbu amerických beatniků. První známé Kochovy básně jsou z roku 1965, v roce jeho debutu mu tedy bylo pouhých sedmnáct let. Již jeho nejrannější tvorbu charakterizuje ostrá obraznost, ničím nespoutaná, hnaná proudem vědomí a řetězícími se vizemi. Ty povětšinou nevyvolávají radostné pocity – jsou to obrazy mysli člověka, jemuž doba a společenská atmosféra nepřála kýženou svobodu; jsou to obrazy zmaru, konce života a konce světa, zavaleného tíhou atomového přízraku. Z kompletu Kochova díla ale zároveň můžeme vyčíst lásku k přírodě, k lidem a především k životu, neustále naplňovanému navzdory okolnostem. Že se na Milana Kocha po jeho tragické smrti nikdy úplně nezapomnělo, o tom svědčí i píseň Magické noci (1974) skupiny Plastic People of the Universe s textem Egona Bondyho: „Magické noci počal čas / Kocha snad z toho vezme ďas / … / My žijeme v Praze to je tam / Kde se jednou zjeví Duch sám.“ Je to sice drobná, ale důležitá připomínka básníka, jehož texty byly za minulého režimu přístupné jen velmi omezenému okruhu čtenářů.

Doslov

Ti kteří nevypadli z tramvaje
ti kteří se zachránili při výbuchu plynárny
ti kteří přecházeli ulice aniž je přejelo auto
ti kteří sbírali známky
ti kteří každý den mluvili o sportu
ti kteří četli jen výplatní pásky
ti kteří v životě neviděli slunce
ti kteří půl života šetřili na auto
a půl života na byt
ti kteří mysleli jen na to co vzít na sebe
ti kteří měli moc starostí o souseda
ti všedně nevšední i nevšedně všední
Ti přežijí všechno
a pak umřou