Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníkůevropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že hoposlal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády.