Kankán se svatozáří vyšel pouze jednou, a to roku 1969. Jedná se o biografický román o životě autorova otce.
Jiří Mucha jako zkušený vypravěč poutavě líčí otcovy osudy od jeho narození do skromných poměrů rodiny ivančického soudního úředníka v roce 1860, přes jeho studia v Brně, Vídni a Mnichově až po pařížský vzestup, působení v Americe a závěr života v Čechách, kde tuto světovou secesní ikonu zastihla smrt na pokraji druhé světové války.
Alfons Mucha, který se stal v průběhu času stejně jako ostatní umělečtí velikáni spíše mýtem, zde slovy svého syna, příležitostně doplněnými o citace z malířových vlastních zápisků a memoárů, získává lidský rozměr.
Vedle života Alfonse Muchy se ovšem autorovi daří také výstižně líčit společensko-politické podmínky a kulturní kontext prostředí, ve kterém se Mucha právě pohyboval, ať už to byla rakousko-uherská Morava, nebo Paříž během přerodu na moderní metropoli.
Společně s Muchou se setkáváme s řadou historicky známých osobností, jakými jsou např. Paul Gauguin, Sarah Bernhardt, August Strindberg, James McNeill Whistler či August Rodin.
Dozvídáme se i spoustu úsměvných historek: jak se mu mikulovské dámy složily na kalhoty, když si ty svoje roztrhl a přestal navštěvovat společenské večery, jejichž byl oblíbeným účastníkem (jednotlivé kousky garderoby si ale musel vypůjčit od přátel ještě v Paříži, když byl pozván na své první představení Sary Bernhardtové), jak sháněl s Maroldem po celé Paříži mák na švestkové knedlíky s mákem, které si chtěli udělat na oslavu získání zakázky a jako vzpomínku na domovinu nebo jak si mezi sebou s ostatními českými malíři posílali jako trpěnou výpomoc Ženíška, který se nakonec dostal na prkna Folies Bergere – kde hrál žábu.