Začalo to psy. Těch bestií je šestadvacet, každou noc se přeženou městem a štěkají Boazovi pod okny. Alespoň v jeho snu. Boaz se nakonec s touhle noční můrou i s událostmi, které za ní stojí, svěří svému spolubojovníku z libanonské války Arimu Folmanovi. A protože si Ari válku už nijak nevybavuje, rozhodne se svoje vzpomínky s pomocí kolegů veteránů poctivě rekonstruovat… a dostat se až úplně na dno, k masakru v táborech Sabra a Šatíla. Převést tuto zkušenost na filmové plátno bylo jistě náročné (stejnojmenný animovaný dokumentární film získal Zlatý glóbus a nominaci na Oskara), ovšem převod z filmu do komiksové podoby je zcela bezchybný. Jedné noci v září 1982 v Bejrútu obsazeném izraelskými vojáky příslušníci křesťanských milicí vtrhli do uprchlických táborů Sabra a Šatíla a začali masakrovat stovky Palestinců. Ari Folman byl jedním z těch izraelských vojáků, ale víc než dvacet let poté si nepamatoval vůbec nic z té noci ani z týdnů, které jí předcházely. Pak přišel znepokojivý sen jeho kamaráda a s ním i Ariho potřeba odkrýt pravdu o válce v Libanonu a odpovědět na klíčovou otázku: co dělal během vraždění? Folman se kolektivní amnézii přátel i druhů ve zbrani vzepře a bolestivě, upřímně skládá dohromady střípky války a snaží se přijít na kloub tomu, jakou roli v ní sehrál on sám. Prázdný prostor postupně zaplňuje scénami z boje a z hlídek, utrpením a krveprolitím i sny a halucinacemi. Vojáky pronásledují nevysvětlitelné noční můry a záblesky minulosti – chňapající, vrčící rafani s vyceněnými zuby a oranžově žhnoucíma očima; opakovaný výjev s třemi mladíky, kteří nazí vstávají z moře a kráčejí na bejrútské bojiště. Tanky s vražednou lhostejností drtí auta i domy, snajpři odstřelují muže na oslech, muže v autech, muže popíjející kávu; voják tančí deštěm kulek; vzduchem zní rockové písničky a pak se noční obloha rozsvítí světlicemi. Vzpomínky se hromadí, až nakonec Ari Folman dorazí do Sabry a Šatíly a jeho pátrání dospěje k děsivému konci.