V závěru této útlé knížečky poezie píše Dr. Kočí: Jsou chvíle, kdy člověka jímá úzkost z prázdnoty probuzení do světa bez hranic. A tento svět smutní po radosti. Přesycen zábavou, veselím, hlučnými přehlídkami smutku opuštěné duše, tiše čeká na zázrak štěstí…Štěstí je v setkání s lidmi, kteří nám dají možnost rozprávění si s nimi jako sami se sebou a poznat skrze sebe ty ostatní. Setkala jsem se s básníkem, který vyřkl opisem radosti slova, jež identifikují fantazii, která umožňuje nalezení štěstí. A napsal básně o samotě a radosti z pochopení její očistné nutnosti. O lásce a její nezbytné všudypřítomnosti v lidské bytosti, o neuvěřitelných příbězích její zarputilé vytrvalosti. O lidských pošetilostech a zdánlivé zbytečnosti. O malých zázracích nedozírného vesmíru a nedozírné malosti v lidském zapomnění svého kódu člověčiny… Setkala jsem se s Quirinem Jedličkou a jeho básněmi.