V Seville probíhá velikonoční týden, Semana Santa, ale právě v tomto čase pašijí a proslavených náboženských procesí je povolán vrchní inspektor oddělení vražd Javier Falcón do luxusního nájemního domu, v němž byl nalezen mrtvý muž, bohatý majitel několika známých sevillských restaurací. Už při prvním pohledu na jeho tvář si Falcón uvědomí, že jde o čin, který se svou hrůzností vymyká všem jeho dosavadním zkušenostem. Děsivě zírající oči mrtvého zbavené víček, ale i další okolnosti svědčí o tom, že sadistický trýznitel vystavil svou oběť před smrtí krutým mukám tím, že ji nutil dívat se na jakýsi záhadný videozáznam.
Tak začíná složitý psychologický příběh, který je spíš studií osobnosti vyšetřovatele, vrchního inspektora Javiera Falcóna, než detektivkou líčící postup vyšetřování hrůzného zločinu. Falcón, syn slavného sevillského malíře, žije sám ve starém rozlehlém domě zděděném po otci, v němž jako by ho neustále provázel stín otcovy rozporuplné osobnosti. Otcův stín však začne nabývat mnohem temnějších obrysů a děje se tak v podivné a zprvu záhadné souvislosti se smrtí bohatého restauratéra. Falcón najde v bytě zavražděného fotografii, která poodhaluje dosud neznámou stránku otcova života, a souběžně s vyšetřováním vraždy se pouští do pátrání po otcově minulosti. Tak se stane, že v dosud nevyklizeném atelieru objeví jeho šokující deníky se zápisy starými více než půl století. V nich postupně nachází klíč k tomu, co se děje v Seville v těchto dnech, ale zároveň se dozvídá děsivou pravdu o historii své rodiny.
Celým příběhem románu Slepý muž v Seville se jako červená nit táhne téma očí a vidění a myšlenka iluze a reality, jak už naznačuje prolog. Čtenář se v knize s žádným „slepcem“ nesetká, zato mu autor dává nahlédnout do složité problematiky vnímání viděného. Hrůzy, kterým jsou vystaveny postavy Wilsonova románu – ať už ty, jimiž vrah mučí své oběti, nebo nejasné a o to mučivější pochybnosti Javiera Falcóna o své identitě –, se odehrávají především v jejich myslích.