V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie.

Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu.
U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů.
Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu.
V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum.
V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.