Kniha je deníkovým záznamem známého jezuity Františka Lízny, který se mj. věnuje lidem na okraji společnosti, ale proslul i jako poutník. Ve svých 66 letech se pěšky vydal ze slovensko-ukrajinské hranice až do krymského Chersones, spojeného s věrozvěsty Cyrilem a Metodějem.
Tím završil svou symbolickou "pěší spojnici" přes celou Evropu, započatou předchozími poutěmi do španělského Santiago de Compostela a portugalské Fatimy a protínající i moravská poutní místa Velehrad a Svatý Hostýn. Z více než 3 000 km dlouhé pouti do svatojakubské Compostely vyšel jeho deník knižně pod názvem Musím jít dál (Cesta 2006). Stejným žánrem je i kniha Šel jsem však vytrvale. I tento deník vypovídá daleko víc o autorově vidění světa než o cestopisném líčení poutě. Jen s tím rozdílem, že tentokrát v něm český řeholník kromě počasí a vlastní bolesti zápasí i s ubíjející nekonečností ukrajinské roviny a beznadějí i chudobou "divokého Východu".
Vše je podobně jako v předešlé autorově knize popsáno neokázalým, neliterátským stylem a nechybí zde ani jeho typické "modlitební losování", při kterém každý den pouti vzpomíná na jednoho ze svých blízkých. Obrazová příloha nabízí řadu unikátních fotografií a dokumentů.