Kniha přináší výbor z teoretických a historických studií k tématu literární cenzury, které od osmdesátých let podstatně ovlivnily mezinárodní diskusi o tomto interdisciplinárním fenoménu.

Cílem svazku je zachytit podstatnou proměnu, jíž zkoumání cenzury v prostředí humanitních a sociálních věd v posledních desetiletích prošlo, a poukázat na možnosti využití nových přístupů (nejen) v oblasti literární historiografie. Vybrané texty pocházejí z různých jazykových oblastí a vědeckých kultur (anglická, francouzská, německá, polská, ruská).
Na úvod jsou zařazeny studie Aleidy a Jana Assmannových, kteří cenzuru zkoumají v kontextu kulturní antropologie, a Pierra Bourdieua, který ji hledá v základních strukturách jazyka a diskursu. Právě jeho podnět spolu s myšlením Michela Foucaulta ovlivnil stoupence „nové cenzury“ (new censorship), kteří své přístupy představili v programových sbornících Administration of Aesthetics (1994) a Censorship and Silencing (1998). Tento směr v přítomné knize reprezentují studie Richarda Burta, Judith Butlerové, Brooka Thomase či Michaela Holquista, do svazku však byly zařazeny rovněž úvahy autorů, kteří se s podněty „nové cenzury“ vypořádávají s kritickým odstupem (Beate Müllerová) či ve svém promýšlení tématu vycházejí z teorie systémů a teorie komunikace (Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański). Celek doplňují úvahy předních kulturních historiků a literárních vědců (Roberta Darntona, Marty Fikové, Rogera Chartiera, Lva Loseva, Annabel Pattersonové, Thomase Louého a Blaise Wilfert-Portala), kteří se zabývají dalšími otázkami souvisejícími s literární cenzurou (komparativní historie cenzurních systémů, ezopské psaní atd.). Tuto zprávu o stavu mezinárodní diskuse v knize uzavírá bibliografický přehled domácího, převážně historického bádání od konce osmnáctého století do současnosti.