Říká se, že každý obraz vypráví příběh — je to však skutečně pravda? Dokážeme číst obraz stejně, jako bychom četli knihu? Existuje řeč, jíž se můžeme naučit a jež nám umožní vytáhnout z obrazu jeho význam? A chce sám obraz, abychom jej rozluštili, dešifrovali, abychom mu porozuměli? Alberto Manguel, autor bestselleru Dějiny čtení, předkládá ve své knize Čtení obrazů bystrou, myšlenkově provokativní a poutavou úvahu o otázkách, které si klademe, když stojíme před uměleckým dílem. Manguel se pohybuje po širokém poli témat; přemýšlí, co může umění znamenat a co někdy po divákovi požaduje. Na příkladu několika velkých uměleckých děl zkoumá, jakým způsobem se každé z nich pokouší vyprávět příběh, který my diváci musíme buď dešifrovat, anebo rovnou vymyslet. Dívá se na Caravaggia, Picassa, van Gogha i starořeckého malíře Filoxéna, na Jacksona Pollocka i Petera Eisenmana, na italskou renesanční malířku Lavinii Fontanovou, jež malovala dvorské zrůdy a sama byla považována za hříčku přírody, a také na současné dystopie Marianny Gartnerové. Od dob Způsobů vidění Johna Bergera žádný spisovatel tak výmluvně nezkoumal, co se děje, když se necháváme ovlivnit uměleckým dílem.