Náš svět je plný skrytých tajemství, z nichž nejzáhadnější je sama lidská mysl. Příběh dívky Alapču, která se vydává do světa, aby v něm našla „opravdového člověka“, který by jí pomohl odhalit smysl jejího života. Vnitřní touha ji zavede do vzdálené sibiřské tajgy. Dívka je přesvědčená, že v ní dosud sídlí, chráněná před civilizací, pradávná moudrost.

V krajině, kde se přírodní síly personifikují do četných bytostí, potkává starce, o kterém se domnívá, že je šamanem, znalcem všech tváří přirozena i nadpřirozena.
Zatímco se dívka nechce vzdát svého výkladu skutečnosti zuří kolem živel ohně a zlý duch Chargí ničí les, rozhněván sobectvím nenasytných lidí, kteří porušili rovnováhu a prastaré zákony.

Kniha Stíny na kupecké stezce nese prvky magického realismu. Je jakýmsi pokusem nazřít ničivý proces odehrávající se v tradičních kulturách na různých místech naší planety. Divoký les zde symbolizuje nejen nespoutanou duši Matky Země, ale také podstatnou část lidské duše, kterou nelze opomenout a zanedbávat. Alapču hledá právě tuto část své duše, ale ještě o tom neví. Je zapletená ve svých projekcích jako v pavučině a všude naráží jen na sebe, na své zrcadlení. Její pomýlení vrcholí až do té míry, že se ocitne v ohrožení života. A navzdory obrovskému riziku, které nevědomky podstupuje, se právě Kulisó stává prostředníkem pro zjevení jejího poznání, nebo také zralosti. V nedobrovolném procesu učení se u „sibiřského šamana“ pak Alapču objevuje křehkost vlastního bytí a hodnotu svého života.
Podobně jako Alapču jsme zapletení ve svých představách o sobě a o životě. Uvěznění ve spletité pavučině projekcí. Utlačená duše nám o svém strádání dává vědět jen prostřednictvím jemných signálů, které sotva kdy můžeme zachytit. Něco nevysloveného nám chybí… Pokud však porozumíme, že hledání mimo sebe nebere konce, pochopení nakonec přijde. Poklad se skrývá uvnitř – je jím tajemný zdroj našeho vlastního života.