Profesor Hsi-Huey Liang (1929–2004), který přednášel více než čtyřicet let na předních amerických univerzitách moderní evropskou historii, zejména dějiny střední Evropy, se na sklonku svého učitelského působení rozhodl vylíčit životní a profesní pouť Číňana v západním světě. Narodil se v Německu a s rodiči, kteří pocházeli z province Kuang-tung, prožil dětství v meziválečném Berlíně, Praze a Bukurešti, kde jeho otec působil jako diplomat. Hsi-Huey Liang se proto záhy naučil chápat českou a německou kulturu. Během druhé světové války se rodina vrátila do Číny, kde Hsi-Huey Liang navštěvoval střední školu a především absorboval bezprostřední vliv východního myšlení a kultury. Po válce se vrátil do Evropy, kde dokončil ve Švýcarsku a v Anglii středoškolské vzdělání a poté absolvoval univerzitu v Cambridge. V roce 1951 odjel do Spojených států, studia na Yaleově univerzitě završil doktorátem a pak nastoupil dráhu vysokoškolského pedagoga a historika. Se svými žáky dokonce absolvoval cestu do bývalého Sovětského svazu (1988) a po pádu železné opony také několik cest do Berlína a Prahy. Je autorem několika historických prací a vzpomínkové knihy věnované předválečnému Berlínu.
Jen málo lidí může nabídnout pohled na české a německé dějiny 20. století z tak zajímavé perspektivy jako právě Hsi-Huey Liang. Čínské vyslanectví bylo v Praze i v Berlíně neobyčejně příhodným místem k pozorování eskalující krize ve třicátých letech. Na jeho půdu přicházeli významní obchodníci, politikové i generálové. Kromě diskusí o typech zbraní, které Čína nakupovala ve Zbrojovce, se proto často hovořilo také o politice, Hitlerovi, blížící se válce i o geopolitickém postavení Prahy a Berlína…
Po válce pak mohl Hsi-Huey Liang, jehož otec se vrátil do Prahy ve funkci velvyslance, pozorovat další československou krizi – tu, která vyvrcholila únorem 1948. Teď už se ale běsnění dějin nevyhnulo ani Číně: rodina velvyslance Lianga zanedlouho odjížděla z Prahy pod bedlivým dohledem ÚV KSČ a uprostřed téměř otevřeného boje s StB: začalo to nenápadně, odpojováním vody a elektřiny v budově, a končilo krádežemi diplomatické pošty a fyzickými hrozbami. Místo na ambasádě se už totiž chystal zabrat reprezentant maoistické rudé Číny…
Líčení těchto událostí, jež se ho osobně dotýkaly, prokládá Hsi-Huey Liang exkurzy do oblastí, jimž se celý život badatelsky věnoval. Čtenář tak sleduje jeho život zasazený do historického, sociálního a kulturního kontextu, dočte se o německé policii, urbanistickém vývoji Berlína, protiněmeckém odboji v Praze, ale i dětské literatuře, protože autor sám psal knihy pro děti. Profesor Liang svým jasným, prostým stylem spojuje osobní prožitky a poznatky vědce v harmonický, čtivý celek. Jeho postavení cizince z tak vzdálené země, jako je Čína, přináší nejméně dvojí výhodu. Za prvé nazírá dění zcela jinýma očima než místní lidé, za druhé se místní lidé před ním jako před cizincem „z jiného světa“ neostýchají vyjádřit své mínění tak, jak by se to před někým „z bližších krajů“ neodvážili.