Ve Vysoké hře patriotů, v pořadí třetím Clancyho románu, je bývalý mariňák Jack Ryan vysokoškolský učitel historie a analytik CIA. Právě teď by si rád od všech svých závazků odpočinul. Vydal se i s rodinou do Anglie na dovolenou, avšak připlétat se do vyhrocených situací je snad už jeho osud. V Londýně se stane svědkem atentátu irských teroristů na prince z Walesu a jeho rodinu. S nasazením vlastního života zabrání nejhoršímu, čímž si vyslouží nehynoucí vděk Britů, avšak zároveň i nesmiřitelnou nenávist atentátníků. Stane se i s rodinou číslem 1 na jejich seznamu cílů a jedinou možností, jak si zachránit život, je rozprášit teroristickou síť, která se kolem něho i po návratu domů stahuje.
Pozorný čtenář Clancyho oslňujícího debutu Hon na ponorku z roku 1984 si možná vzpomene na drobnou zmínku o účasti hlavního hrdiny románu Jacka Ryana při záchraně britské královské rodiny před teroristickým atentátem. Clancy napínal čtenáře čtyři roky, než dal tomuto náznaku konkrétní podobu. Stalo se tak v románu Vysoká hra patriotů z roku 1988, kterým se Ryanovy příhody začaly chronologicky řetězit, aby vyvrcholily ve dvou posledních autorových dílech jeho působením v nejvyšší funkci v Bílém domě.
Vysoká hra patriotů znamená v autorově tvorbě podstatný mezník. Oběma předchozími romány, Honem na ponorku i Rudou bouří, způsobil sice převrat v žebříčcích bestsellerů a vysloužil si nebývalý čtenářský zájem, leč etabloval se jako autor úzkého subžánru technothrillerů. V nich hraje hlavní roli převratná technika a lidé jsou v nich jakoby na vedlejší koleji, v nejlepším případě jen jako její obsluha. Vysokou hrou patriotů však Clancy tyto role obrátil. Postavil do centra pozornosti hrdiny románu z masa kostí, a třebaže technika nepřestala hrát podstatnou roli, už není samospasitelná. Clancy tak vstoupil do méně svazující oblasti politického thrilleru a i zde tímto i následujícími romány prokázal své mistrovství.