V knize Noc dvojího úplňku rozvíjí Lee příběh Johanna, Beatrice a marťanských kolonistů, kteří byli vybráni, aby podstoupili nejnapínavější a nejtajemnější dobrodružství v lidské historii. Pro inženýra Johanna Eberhardta se život omezil na maličký, ale krásný ostrov uvnitř obrovské koule, která je mu zároveň rájem i vězením. Do vnitřku oné koule Johann vstoupil před osmi lety. Doprovázela ho kněžka michaelitského řádu Beatrice, která hledá skutečnou podstatu mystických návštěvníků, jež někteří považují za mimozemšťany a jiní si myslí, že pocházejí od Boha. Jakmile vstoupili do koule, byli kolonisté rozděleni a Johann od té doby žil ve virtuální izolaci, aby mohl vychovávat Beatricinu dceru, která zůstala opuštěná poté, co jí tragicky zemřela matka. Jednou byl ostrovní ráj, o který se Johann dělí s dcerou Marií, napaden agresivní tajemnou životní formou. S vědomím, že riskuje všechno, vydal se Johann na nebezpečnou cestu přes vodu, aby hledal bezpečí a své kolegy kolonisty. Je to odysea, která je plná smrtelného nebezpečí: od podivných stvoření až k uvěznění v podvodním světě druhem, jehož pohnutky jsou možná mírumilovné. Ale když se kolonisté znovu spojí a jsou přepravováni na exotickou planetu, objeví se před nimi skutečně těžký úkol. Kvůli neshodám a závisti, jež hrozí rozdělit jeho spoluosadníky, navštíví Beatrice Johanna se strašlivým varováním: Johann musí zjistit od stvoření na planetě, jak přežít nadcházející „noc dvojího úplňku“. Kdyby se mu to nepodařilo, budou všichni zničeni a navždy by zanechali nezodpovězená tajemství kosmu, do jehož hloubi se vydali a jehož objevování tak mnoho obětovali.