V rozhovorech zachycených publicistou a výtvarníkem Janem Bártou vzpomíná Dana Němcová na dobu, kterou prošla. Vnímá ji především jako cestu, na které se setkala a stále ještě setkává s různými lidmi. Jen některá setkání však může nazvat skutečně osudovými. Patří mezi ně setkání s Jiřím Němcem, které se proměnilo na dlouhá léta v jejich společnou cestu. Své putování po životní cestě si Dana Němcová vyzkoušela na sto způsobů. Od času dětství, prvních pádů a vzpomínek na válku provede čtenáře ve svém vyprávění přes dobu vysokoškolských studií až k roli manželky, matky, přítelkyně a také disidentky. Nezamlčuje, že její přijímání životních rolí bylo ovlivněno vírou a hledáním, jak sama říká, něčeho tajemného. Velmi skromně, jako by nechtěla ničím narušit křehkost a nedotknutelnost přátelství, se vyjadřuje o setkávání se známými osobnostmi kultury a politiky.