Bloudíte-li brdskými lesy, zdají se nekonečné. Stejně tak nekonečný je počet legend a po věstí, které je provázejí od časů trilobitů do dnešních dní. Žily tu různé kmeny, lidé si osvojili nejrůznější profese, když využívali jejich bohatství. Láterníci, flusaři, smolaři, voraři a další se zabývali dřevem, horníci a hutníci zpracovávali železnou rudu. Pak sem vtrhli vojáci. Cvičili se ve střelbě, stavbou bunkrů vytvářeli obranný pás Prahy, střežili odsud evropský vzdušný prostor, jako krtci se zahrabávali do země a k nebi vztyčovali rakety, které převýšily vrcholky smrků. I ti oblékali nejrůznější uniformy – československou, německou, vlasovskou, esesáckou, sovětskou. Ale to největší tajemství Brd se nacházelo pod zemí, za několika šestitunovými ocelovými vraty a bylo tak utajeno, že o něm nevěděly ani nejvyšší politické a vojenské špičky našeho státu. Přivážely je k nám vlaky zakryté plachtami, plachtový koridor je chránil před nežádoucími zraky, když se v temnu noci záhadný náklad stěhoval do betonových skrýší, aby čekal na svou příležitost. Bylo ho tu tolik, že by srovnal se zemí celou Evropu. A my jsme chodili a jezdili kolem, a ani jsme netušili, co se skrývá pár metrů pod zemí. O jaké základny se jednalo, co se v nich skrývalo, kdo byli ti, kteří to střežili a obsluhovali? A jaké byly souvislosti tohoto záhadného podzemí s událostmi, které ovlivňovaly světový vývoj, a jak mohly tyto bunkry samy ovlivnit běh naší planety? Na tyto otázky se pokouší odpovědět autor PhDr. Milan Syruček. Prolistoval desítky dokumentů, hovořil s desítkami odborníků a očitých či náhodných svědků, projel a prošel desítky kilometrů i v zakázaném vojenském pásmu, kam otevřel vstup až souhlas náčelníka generálního štábu. Ač se více než polovinu století zabývá mezinárodními vztahy, žasl, co uviděl, uslyšel a vyčetl. Možná budete žasnout s ním a sami se vydáte po stopách minulosti, budete svědky přítomnosti a zamyslíte se nad budoucností kraje, jenž vás očaruje svou krásou a nažene husí kůži ze záhad, které skrýval.