Ohrožují ruští špióni naši svobodu? Prostor, v němž žijeme, jsme si navykli vnímat jako bezpečný. V roce 1996 Česko vstoupilo do NATO a o šest let později i do Evropské unie, což ve veřejnosti posílilo přesvědčení, že odteď nám žádná velká rizika nehrozí. A že se tedy v klidu můžeme soustředit na vše možné, jen ne na ochranu našich svobod a bezpečnosti. Jenže zatímco jsme se věnovali byznysu, cestování, zábavě nebo práci, Rusko odsud nikdy nestáhlo své tajné agenty, naopak v posledních letech jejich řady výrazně posílilo. Dostali řadu úkolů, politické krytí od vedení Kremlu, v podstatě nekonečné prostředky na svoji činnost. S jasným cílem podkopat zdejší stále se usazující a vratkou demokracii, vnést do ní chaos, oslabit její zakořeňování do obranných a politických struktur Západu a zmocnit se našich tajemství. S podobným překvapením hledí v poslední době na rozsáhlé aktivity ruské špionáže i v mnoha dalších zemích EU. Ukazuje se, že ničivé působení ruských tajných služeb není reliktem dob dávno minulých, které pohřbil pád Železné opony, ale že je naopak načase se jimi vážně zabývat