Baťa byl nesporně nejvýznamnějším československým podnikatelem, jemuž se povedlo oslovit svým zbožím – ale i svými lidmi – úspěšně celý svět. Víme ale něco o jeho ženě? Marii Baťové? Matce Tomáše Bati juniora, jenž nás nedávno opustil? Úspěchy obou spočívaly i v tom, že si uměli vybrat a vychovat talentované spolupracovníky. Tomáš Baťa to uměl nesporně uplatnit i při volbě manželky, tehdy o sedmnáct mladší Marie, vídeňské Češky narozené v rodině c.k. dvorního bibliotekáře. Vzdělaná mladá žena s nejlepšími školami vládnoucí třemi jazyky si - přesazena do napůl ještě valašské vesnice, napůl už industriálního Zlína - měla nejspíše zoufat. Namísto toho si jej zamilovala a stala se tam úžasnou osobností vyvažující racionalitu svého muže a zvládající s diplomatickou citlivostí i ty nejožehavější problémy.  Nebylo jí ještě čtyřicet, když Tomáš havaroval s letadlem a ona zůstala sama. A zanedlouho čelila další výzvě: poté, co se v předvečer války dostala šťastně do Kanady, musel kvůli hrozbě zabavení majetku Němci někdo z rodiny nazpět do protektorátu.  Dobrovolně to na sebe vzala právě Marie a jako svého druhu rukojmí pak prožila celou válku ve Zlíně, pomáhajíc rodinám popravených a zatčených.  Dáma, jež pomohla financovat Slovenské národní povstání? – Že jsme o tom v životě neslyšeli? – Nebylo divu, předchozí režim, jenž u nás Baťu znárodnil, ba přejmenoval i Zlín, měl na jméno Baťa spadeno. Tím spíše, že všude jinde na světě zůstalo stejně úspěšným. I na tom měla svůj podíl, když se jí po válce podařilo uniknout a shledat se po letech se synem, spatřit vyrůstat vnuky.  Je to román? - Není? - Těžko rozhodnout. Mluví se tam přímou řečí, postavy přemýšlejí, milují, nenávidí, to vše svázáno mantinely doby a nemilosrdným odchodem pamětníků.  Je to čtivý pokus, jak seznámit národ, jenž nemá mnoho hrdinek, s jednou z nich. Opravdu jich nemáme tolik: Boženu Němcovou, Emu Destinovou, Miladu Horákovou, Martinu Navrátilovou … - Je škoda nevědět o další.