Kniha je knihou nebezpečnou, a to nikoli jen ve smyslu Nekonečného příběhu, i když se mu v lecčems možná velmi podobá. Pokud mohu jako autor něco doporučit, potom je to především toto - není třeba chvátat při četbě. I když se možná nedočkavě začneš dívat na poslední stranu, nebude Ti to nic platné. Spíše buď ve střehu, pokud pocítíš něco jako únavu, nechuť, nejasnou tíži. Potom dočti­ pokud možno -ke konci stávající kapitoly, strany, odstavce, věty, či alespoň slova, a nepokračuj dále, dokud nepocítíš svěžest, chuť nebo jasnou lehkost. Kdybys snad měl pocit, že to, co čteš, probíhá právě ve Tvé bytosti nebo alespoň kolem Tebe, je to v pořádku. Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat. A ještě něco -i když to tak možná vždy nemusí vypadat, veškerá sdělení jsou vedena -Láskou. Je zneklidňujícím faktem, že pokoušet se psát román po Jame­si Joyceovi, je asi zbytečné. Co je ještě možné dodat k jeho Odysseovi? Přece jen mi to ale nedalo, abych se nepokusil najít ještě Poněkud jiný úhel pohledu. Onen fascinující román jsem začal číst v životě třikrát. Poprvé jsem se dostal někam na stranu tři sta padesát, podruhé - o několik let později -na stranu sto dvacet a naposledy -zcela nedávno -jsem došel asi ke straně osmdesát. Můj zážitek byl kupodivu pokaždé silnější. Věřím, že jednou někde na opuštěném ostrově tu knihu přečtu celou. S Joycem se nehodlám nijak srovnávat, přece jen však máme cosi společného. Zajímá nás, zda utopenec je schopen vrátit se na pevnou zem a žít jinak -proměnit se. Proto opakuji ještě jednou - Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat.