Mladý tiskařský dělník Karlo Štajner vstoupil v roce 1919 do KS Jugoslávie s vírou ve světovou socialistickou revoluci a ve správnost stalinských dogmat. Teprve jeho pobyt v Sovětském svazu od roku 1932, kdy pracoval v balkánské sekci Komunistické intemacionály, a teror, který zavládl v zemi po zavraždění S. M. Kirova v roce 1934, jehož se stal – podobně jako statisíce – další nevinnou obětí, mu otevřely oči. Utrpení, které prožil v průběhu 7 000 dní v letech 1939–1956 v nejrůznějších věznicích a táborech nucených prací a jež dokládá nesčetnými prožitky vlastními i osudy svých spoluvězňů, je otřesným svědectvím krutosti stalinismu. Dnes již Karlo Štajner nežije. Jeho vzpomínky vyšly v Jugoslávii časopisecky v roce 1971 a v následujících dvou letech byly přeloženy do češtiny a vydány v samizdatu. Dnes se s nimi poprvé seznamuje širší okruh čtenářů.