Když J. D. Watson spolu s F. Crickem rozluštil strukturu dvojité šroubovice DNA, nesoucí genetické informace, začal s výzkumem jí příbuzné RNA, která tyto informace realizuje. Vzpomínky zachycují převážně léta 1953 – 1956, která ve výzkumu RNA přinesla jen méně významné výsledky a pro autora znamenala také neúspěch v hledání životní partnerky. Na Watsonově díle je cenná zejména mimořádná upřímnost, často i humor, se kterými o všem vypráví, i to, že čtenáře seznamuje s ovzduším a osobnostmi mnoha špičkových vědeckých pracovišť, mezi nimiž má zvláštní místo fyzik George Gamow, který se snažil rozluštit genetický kód matematickými metodami. Epilog z let 1956 – 68 spěje k happyendu jak v badání o RNA, tak v autorově osobním životě.