Přítomný svazek Manifesty surrealismu přináší českému čtenáři překlad bretonovské antologie Jeana-Jacquese Pauverta z roku 1962. Kromě manifestů samotných zde nalezneme například soubor esejů a přednášek Politická pozice surrealismu (Position politique du surréalisme), ilustrující Bretonův kritický postoj k sovětskému režimu a obsahující také dva referáty, proslovené v Praze, kam jej roku 1935 pozval zakladatel Skupiny surrealistů v ČSR Vítězslav Nezval. Součástí tohoto vydání je i „příloha“ prvního vydání Manifestu — automatický text Rozpustná ryba (Poisson soluble, 1924), ukázka umělecké realizace Bretonova novátorského konceptu. ANDRÉ BRETON (1896 –1966), básník a esejista, je znám zejména jakožto zakladatel, teoretik a ústřední osobnost surrealistického hnutí, které přineslo nové paradigma básnického i výtvarného projevu. Začátky jeho tvorby jsou ovlivněny francouzským symbolismem; po roce 1918 se podílí na činnosti pařížského dada, jehož totální negativismus, reprezentovaný zejména T. Tzarou, postupně odmítne jako překonaný. V roce 1924 spolu s přáteli Aragonem, Éluardem, Péretem a dalšími bývalými dadaisty ustavuje surrealistické hnutí. To si z dadaismu zachovává podvratný postoj vůči socio-kulturnímu statu quo, ale na bázi pozitivního programu, jejž Breton formuluje v Manifestu surrealismu (Manifeste du surréalisme). V něm mj. vymezuje umělecký surrealismus jako čistý psychický automatismus, jenž má zachytit pohyb myšlení mimo zřetele racionální logiky, morálky či estetiky (zde je rovněž patrné Bretonovo ovlivnění Freudem). Kolem roku 1925 se Breton začíná ideově sbližovat s komunismem a v roce 1927 vstupuje (stejně jako např. Aragon či Éluard) do komunistické strany, z níž byl pro své antistalinistické názory v roce 1933 vyloučen. V tomto období se postoje surrealistů diferencují; spory v rámci skupiny vedly Bretona k napsání Druhého manifestu surrealismu (Second manifeste du surréalisme, 1930), v němž k teorii umění přibývá politický rozměr. Během druhé světové války prchá Breton do Ameriky, kde roku 1942 píše Prolegomena k Třetímu manifestu surrealismu anebo ne (Prolégomenes a un troisieme manifeste du surréalisme ou non).